| The Theory of Moral Sentiments Adam Smith (1759) | |||
| Downloading books is available only for authorized users | |||
| Downloading books is available only for authorized users | |||
| Teorie mravních citů | Teorie mravních citů | ||
| Oznámení | Oznámení | ||
| Od prvního vydání Teorie mravních citů, ke kterému došlo už tak dávno,na počátku roku 1759, mě napadlo několik upřesnění a velké množství názorných příkladů k teoriím, které tato kniha obsahuje. Ale různá zaneprázdnění,která mi různé náhody v životě nutně přinášely, mi až dosud bránila v přepracování této knihy s tou péčí, jakou jsem vždy zamýšlel. Hlavní změny, které jsemudělal v novém vydání, najde čtenář v poslední kapitole třetího oddílu prvníčásti a v prvních čtyřech kapitolách třetí části. Šestá část, jak je uvedena v tomtonovém vydání, je zcela nová. V sedmé části jsem sepsal větší část různých úryvků týkajících se stoické filozofie, které byly v předchozích vydáních roztroušenyv různých částech knihy. Také jsem se snažil úplněji vysvětlit a přesněji prozkoumat některé teorie této slavné filosofické školy. Ve čtvrtém (a posledním) oddílutéže části jsem shrnul několik dalších pozorování týkajících se povinnosti a principu pravdomluvnosti. Kromě toho je ve zbylých částech knihy několik dalšíchzměn a oprav, které nejsou příliš důležité. V posledním odstavci prvního vydání tohoto díla jsem uvedl, že se v jiném pojednání budu snažit vysvětlit obecné principy práva a vlády a různýchrevolucí, které proběhly v různých dobách a společenských epochách, nejen cose týče spravedlnosti, ale i co se týče policie, státního důchodu, armády i všehoostatního, co je předmětem práva. V Pojednání o podstatě a původu bohatství národů jsem tento slib částečně splnil, alespoň co se týče policie, státního důchodua armády. Od sepsání teorie práva, která jako jediná zbývá a kterou jsem dlouhoplánoval, mě zdržovala tatáž zaneprázdnění, která mi až dosud bránila v přepracování této knihy. Ačkoli mi můj velice pokročilý věk ponechává – uznávám– velice málo naděje, že tuto velkou práci budu někdy schopen uskutečnit kesvé spokojenosti, přesto jsem tuto myšlenku dosud úplně neopustil, a protože sistále přeji pokračovat v povinnosti dělat to, co umím, dovolil jsem si příslušnýodstavec ponechat tak, jak byl uveřejněn před více než třiceti lety, kdy jsem vůbec nepochyboval, že budu schopen uskutečnit vše, co oznámím. | Od prvního vydání Teorie mravních citů, ke kterému došlo už tak dávno,na počátku roku 1759, mě napadlo několik upřesnění a velké množství názorných příkladů k teoriím, které tato kniha obsahuje. Ale různá zaneprázdnění,která mi různé náhody v životě nutně přinášely, mi až dosud bránila v přepracování této knihy s tou péčí, jakou jsem vždy zamýšlel. Hlavní změny, které jsemudělal v novém vydání, najde čtenář v poslední kapitole třetího oddílu prvníčásti a v prvních čtyřech kapitolách třetí části. Šestá část, jak je uvedena v tomtonovém vydání, je zcela nová. V sedmé části jsem sepsal větší část různých úryvků týkajících se stoické filozofie, které byly v předchozích vydáních roztroušenyv různých částech knihy. Také jsem se snažil úplněji vysvětlit a přesněji prozkoumat některé teorie této slavné filosofické školy. Ve čtvrtém (a posledním) oddílutéže části jsem shrnul několik dalších pozorování týkajících se povinnosti a principu pravdomluvnosti. Kromě toho je ve zbylých částech knihy několik dalšíchzměn a oprav, které nejsou příliš důležité. V posledním odstavci prvního vydání tohoto díla jsem uvedl, že se v jiném pojednání budu snažit vysvětlit obecné principy práva a vlády a různýchrevolucí, které proběhly v různých dobách a společenských epochách, nejen cose týče spravedlnosti, ale i co se týče policie, státního důchodu, armády i všehoostatního, co je předmětem práva. V Pojednání o podstatě a původu bohatství národů jsem tento slib částečně splnil, alespoň co se týče policie, státního důchodua armády. Od sepsání teorie práva, která jako jediná zbývá a kterou jsem dlouhoplánoval, mě zdržovala tatáž zaneprázdnění, která mi až dosud bránila v přepracování této knihy. Ačkoli mi můj velice pokročilý věk ponechává – uznávám– velice málo naděje, že tuto velkou práci budu někdy schopen uskutečnit kesvé spokojenosti, přesto jsem tuto myšlenku dosud úplně neopustil, a protože sistále přeji pokračovat v povinnosti dělat to, co umím, dovolil jsem si příslušnýodstavec ponechat tak, jak byl uveřejněn před více než třiceti lety, kdy jsem vůbec nepochyboval, že budu schopen uskutečnit vše, co oznámím. | ||
| Next chapter | |||